O knize: rok / “Omlouvám se,” slyším Justinův hlas. Jeho ruka opustí můj pas, ale pak se vrátí a já cítím, že je mokrá. Pláč? "Jsem tak zraněný tím, co jsem udělal," odmlčí se, posmrkává, ale pokračuje: "Moc se bojím, že tě ztratím, a jsem rád, že mluvíš, zvlášť když říkáš moje jméno." Tak rozpačitý a něžný. Možná je to pro někoho nesmysl, ale pro mě ne. Vidím, jak rosteš a vyvíjíš se. jsi krásná. Změnil jsi můj život. Lissa... Odpusť mi.